Webinář Hry pro mozek i srdce

 

28. květen je Světový den her, ale to není jediný důvod, proč si hrát. Komenského „škola hrou" platí i obráceně. Hra není jen relaxace. Při hře se učíme nové věci, dozvídáme se něco o sobě i o spoluhráčích a zároveň trénujeme paměť a koncentraci.

  

Zveme Vás na hravý miniwebinář Hry pro mozek i srdce.

 

Webinář se koná 6.6.2019 od 16:00 do 16:45 hodin. Přihlašujte se emailem na informace@familienservice.cz do 31.5.2019.

 

Nezůstávejte se svými starostmi sami!

Dáša Najrbtová, krizová telefonní intervence

dasa.najbrtova@familienservice.cz

Rozjeďte to v týmu!


 

Jaké to je, strávit všední den na invalidním vozíku? Oliver Schmidt nabízí firmám teambuilding na téma: „Rozjeď svůj tým!" Naši kolegové/kolegyně z pme Familienservice v Hamburku to zkusili a zažili jeden den z perspektivy vozíčkáře.


Proč reaguje vozíčkář rozčileně, když mu dávám přednost u vstupu do metra nebo ho chci převézt přes ulici plnou aut?
„Vozíčkáři jsou taky jenom lidé! Nechceme být mentorováni, chceme sami rozhodovat, jestli potřebujeme pomoci například na chodník nebo při nastupování do tramvaje", vysvětluje Oliver Schmidt. „Je lepší nejprve se zeptat, zda mohu pomoci. Ještě lepší je počkat, jestli vozíčkář sám požádá o pomoc". Co je naprosto nepřípustné: Chopit se někoho bez ptaní. To nemá rád nikdo – ať už sedí na vozíku nebo ne!


Oliver Schmidt je certifikovaný kouč a je od narození ochrnutý, proto je trvale na vozíčku. Díky jeho ojedinělému projektu „Rozjeď svůj tým" si mohou soukromí zájemci i týmy jeden nebo dva dny na vlastní kůži zkusit, jaké to je sedět na invalidním vozíku.

Lidé se na mne opravdu dívali jinak
Zaměstnanci a zaměstnankyně společnosti pme Familienservice v Hamburku chtěli změnit perspektivu. Jak na mne budou lidé reagovat, když budu na vozíčku? Kde narazím na překážky a jak je zvládnu? Kolegyně Michaela Sträßer byla překvapená, že se ani ten nejnižší práh nebo obrubník v podstatě nedá zvládnout bez cizí pomoci. A reakce okolí? „Bylo to skutečně tak, že se na mne lidé dívali déle, resp. jinak. Ne negativně, ale ty pohledy tu zkrátka jsou,"  říká.

Velkou roli hraje vlastní nastavení
Kromě praktické části sdílel Oliver Schmidt během workshopu také zkušenosti ze svého všedního života v pojízdném křesle. Mluvil o okamžicích, kdy se cítí být zcela integrován i o těch méně příjemných. Jasně ukázal: Přehnaná péče a starost, i dobře míněné doteky, pohlazení, poplácávání a soucit nejsou na místě. Lidé s postižením si nepřejí, aby se s nimi jednalo jinak, než s ostatními spoluobčany. „Velkou roli přitom hraje vlastní psychické nastavení", říká Schmidt. „Pokud nepohlížím na vozíčkáře jako na někoho odlišného, pak bude možné i moji nabídku pomoci: Prosím, jděte/jeďte napřed! schopen přijmout jako něco samozřejmého a nechápat ji negativně. Při vší snaze pomoci musí být jasné: Jedině vozíčkář sám rozhoduje, zda potřebuje podporu. A nikdo by se neměl cítit uraženě, když jeho pomoc zdvořile odmítne."


Máte také chuť to se svým týmem rozjet?